Zpěvačka symfometalové party Metalwings Stela Atanasova má v rukou violu a nebojí se ji použít… I přes to, že právě viola hraje v nepřeplácané a střízlivě pojaté melodické hudbě této bulharské pětice ne zcela zanedbatelnou roli, zbraní, které mají Metalwings k dispozici, je daleko víc. Ať už to jsou občasné flétničky (i když by se mohlo zdát, že upozorňování na lidové nástroje kapelu směřuje kamsi do folk metalu, příznivci tohoto stylu kromě drobných keltských inspirací přijdou přece jen zkrátka), piáno, velmi chytlavé a zapamatovatelné melodie a především příjemný Stelin hlas, který po většinu hrací doby zní tak přirozeně a civilně (a přitom o „operní“ polohy není zas taková nouze), že vás kolikrát napadne, že v porovnání s touhle drobnou zpěvačkou má velmi dlouhá řada jejích kolegyň v „holko-metalu“ pro dosažení správného efektu zbytečně afektované manýry.

V podstatě se dá říct, že Metalwings na svém loňském debutovém albu „For All Beyond“ plně dodržují obvyklá žánrová pravidla – nad použitím pojmu metal budou v souvislosti s touto kapelou příznivci agresivnějších větví vydatně láteřit, protože hudba Metalwings je vskutku měkkounká a občasné přibroušené kytary jsou zpravidla rychle neutralizovány výše zmíněnými změkčovadly, rytmika šlape v příjemně houpavém či tanečním rytmu a netřeba se obávat toho, že by byť jen na moment měla potřebu z člověka duši vymlátit. Drobná vykročení z běžných stylových kolejí nejsou nijak revoluční, byť třeba úvodní „End Of The War“ trochu může nabourat představu o ideálním lákavém vstupu do alba – Metalwings si na hodně rozsáhlé ploše hrají s atmosférou a Steliným étericky křehkým poletováním, aby se na moment zhoupli do vypjatého dramatu. Následující „Secret Town“ pak vše uvádí na správnou míru – tohle je ta poloha, ve které jsou Metalwings nejsilnější. Uvolněně skočná rytmika, trošku pošťuchující kytara, živý violový motiv, skluzná melodie, trocha tajemnosti a velice svěží Stelin hlas, v téhle podobě Bulhaři protančí velkou část alba a její vrchol nabídnou v titulní skladbě, do které přece jen dostanou víc melancholie a dramatu, než do podobně živých písní a právě kontrast tajemnější romantické tváře s živou neposedností je žolíkem kapely. Se svým měkkým výrazem se Metalwings pochopitelně nemohou vyhnout ani baladám, je zvláštní, jak prostě a minimalisticky si dokáží pohrát s emocemi v nenápadné „When We Pray“ a jak jejich rodná řeč dokáže ještě změkčit mazlivě hladivou „Тъжни сърца“ („Smutné srdce“). Z dramaturgického hlediska se bohužel Metalwings podařilo docela rozpliznout závěr alba – zařazení dva roky staré singlovky „Fallen Angel In the Hell“, která plně zapadne do konceptu alba, je smysluplné, orchestrální verze titulní skladby i instrumentální repetice zmíněné singlovky však docela vydatně ubírají šťávu jinak velmi životaschopnému albu.

Follow the review